Ačkoliv bílými lanýži je proslulý hlavně italský Piemont nebo francouzský Périgord, na Istrii se jim daří ještě lépe, jen se o tom zatím nemluví tak nahlas ani tak dlouho. Lanýže jsou citlivé na prostředí a prastarý Motovunský les, který se táhne kolem údolí řeky Mirny, skýtá této houbě ideální podmínky. Roste tady zvláštní druh dubu, typický spíš pro nížinaté části Chorvatska, ale také jasan úzkolistý, habr obecný, olše lepkavá, vrby nebo různé druhy topolů – a to v kombinaci s vlhkou půdou způsobuje, že zdejší lanýže patří mezi nejlepší na světě.
Zigante je istrijská ikona, ale hledačů lanýžů působí na severu Chorvatska nepočítaně. V Paladini, kde na 44 obyvatel vesnice připadá 120 psů, je doma rodinná firma Karlić Tartufi, jíž patří v úvodu zmíněná fenka Lela a jedenáct dalších na hledání lanýžů perfektně vycvičených psů. Firmu dnes vede se svým manželem a dvěma dětmi Radmila Karlić, kterou k oboru přivedl už v deseti letech její otec Ivan. Ten patřil v 60. letech, tedy v době, kdy vzácné houbě na Istrii ještě nikdo nevěnoval pozornost, mezi průkopníky lovu lanýžů. Z Francie si dokonce nechal dovézt do svého lesa duby se sporami lanýžů v kořenech, což představovalo nebývalou investici, a i díky ní dnes rodina Karlić patří mezi největší hráče v lanýžovém businessu na Istrii. Ze svých úlovků vyrábí Karlićovi více než dvě desítky produktů, ale nabízejí také privátní výpravy, kdy se vydáte do lesa s lovcem lanýžů a jeho psem a zkusíte si najít žolíka, jak tady říkají bílému lanýži těžšímu než sto gramů. Ať už budete na lovu úspěšní, či nikoliv, autentický zážitek můžete zakončit kurzem vaření s lanýži a u toho se kochat výhledem na Motovunský les se sklenkou vína z rodinné vinice v ruce – na Istrii má totiž vinohrad a olivový háj v podstatě každá rodina. A pokud budete v oblasti v září, určitě vyrazte do městečka Buzet na tradiční lanýžový festival s legendární pánví, kde se na másle umíchá dva tisíce vajec, na která se následně nastrouhá deset kilo lanýžů.
Istrijské lanýže započaly svou cestu za získáním světového renomé na konci 90. let a významně tomu napomohl muž jménem Giancarlo Zigante, když se svou fenkou Dianou v listopadu roku 1999 našel v lesích nedaleko Buje oficiálně největší bílý lanýž světa. Vážil 1310 gramů, takže zhruba desetinásobek běžné hmotnosti, a dostal vzhledem k tehdejšímu letopočtu příznačné jméno Millenium. Se svojí velikostí mohlo být Millenium kromě největšího lanýže světa také nejdražším lanýžem v historii, jenže Zigante, jehož rodina dnes provozuje v Livade vyhlášenou eponymní restauraci a pod značkou Zigante tartufi vyrábí lanýžové delikatesy, ho neprodal. Rozhodl se místo toho pro neobyčejné gesto – uvařil z něj gratis večeři pro sto pozvaných hostů, a udělal tak istrijským lanýžům marketingovou kampaň, o které se mluví i o téměř čtvrtstoletí později.
Lanýže představují pádný důvod, proč sednout za volant a vyrazit na Istrii netypicky směrem od pobřeží s vyhlášenými plážemi do zvlněného vnitrozemí, kde se člověku ovšem otevřou dveře do fascinujícího světa pitoreskních středověkých městeček ztracených v čase. Mezi nejkrásnější patří opevněný Motovun, na jehož hradbách vám vezmou dech nekonečné výhledy do údolí. V labyrintu jeho kamenných ulic se ukrývá bezpočet kýčovitě romantických zákoutí a jedním z překvapení je i Konoba Mondo, místní restaurace, kterou ve své show No Reservations proslavil dnes už zesnulý celebrity chef a bohém Anthony Bourdain. Na zdejším menu samozřejmě hrají důležitou roli lanýže, ale naservírují vám tady i čerstvé mořské plody nebo vynikající pastu. Za objevení stojí také Hum, který je se svými třiceti obyvateli a dvěma ulicemi oficiálně nejmenším městem na světě, umělci z celé Evropy milovaný Grožnjan nebo Pazin, kam zasadil děj jednoho ze svých románů i Jules Verne, přestože tady osobně nikdy nebyl.
Autor: Pavel Kalouš, Zdroj: Archiv
