Do Guatemaly jsem se dostala pozemní cestou přes hraniční přechod z mexického Yucatánu. Zatímco ten se v mnoha věcech podobá Evropě, Guatemala přináší opravdový kulturní šok. V průvodci se psalo, že půjdu zhruba kilometr od hraničního přechodu dál a dostanu se na autobusový terminál. Já jsem se ale dostala na prašné prostranství, kde byly jen zaparkované podivné barevné autobusy, které působily, jako by je cirkus před mnoha lety vyřadil z provozu. Asi jsem šla špatně, myslela jsem si, a zeptala jsem se muže, který šel zrovna okolo, kde najdu autobusové nádraží. Podíval se na mě, usmál se a řekl: „Tohle je autobusové nádraží“. Já jsem mu ale prostě nevěřila. V tu chvíli jsem ještě netušila, že se právě „chicken busy“ stanou mým hlavním dopravním prostředkem v této zemi.
Mnoho turistů chicken busem nejezdí. Guatemala je levná země, a tak cizinci využívají spíše taxi nebo nabízené door to door přepravy, což je mnohem rychlejší způsob dopravy. Cestování veřejnými prostředky, které tu představují chicken busy, je ale nezapomenutelným zážitkem. Pokud cestujete s velkým batohem, připravte se na to, že o něj na nějakou dobu přijdete. Prostě vám ho vezmou a hodí na střechu k dalším zavazadlům, protože uvnitř by překážel. A jede se! Pohodlně se usaďte (jestli máte kam) a užívejte si jízdu. Zatímco dříve se údajně těmito autobusy převážely slepice, dnes tu najdete televizi, kde se pouští místní videoklipy s hlasitou hudbou. Cesta tak vesele utíká a vy můžete být v klidu, protože je zaručeno, že se vždycky dostanete tam, kam chcete. Jen to bude chvíli trvat.
Těžko říct, jak v této zemi fungují přestupy – ale fungují. Autobus z ničeho nic zastaví, řidič vám řekne, ať vystoupíte a ukáže na jiný dopravní prostředek, kam máte jít. Ani se nenadějete a už vidíte, jak vaše batohy putují v rukou jiného řidiče do dalšího pick-upu nebo autobusu. Řidič busu šlápne na plyn a je fuč. Napoprvé budete možná vyděšeni, ale po pár jízdách už vás to vůbec nepřekvapí. Budou si vás přehazovat jako horké brambory, dokud nezakotvíte ve své cílové stanici. Chicken busy zastavují komukoliv kdekoliv na cestě a zastávky tady moc nerespektují. O to těžší je pak zvykat si na realitu v Evropě. Další krásná věc je ta, že i když autobus vyráží z „nádraží“ třeba za hodinu, pustí vás hned dovnitř, abyste nemuseli stepovat na slunci nebo v dešti venku. A co je nejlepší – v chicken busu můžete i nakoupit.
Je neuvěřitelné, co všechno se tady lidé snaží prodat. Guatemala je chudá země, a tak místní prodávají cokoliv a kdekoliv. Skvělé je, že můžete v autobuse koupit jídlo. Není tedy potřeba řešit nákup svačiny předem. Po cestě si můžete koupit sušenky, chipsy, sendviče, domácí tortilly, pití a různé pochutiny, které byste jinde možná ani neměli šanci ochutnat. Kromě toho ale můžete koupit třeba i propisky, razítka, obrázky se svatými nebo dokonce i léky. O mnoha věcech jsem ani neměla ponětí, na co vlastně jsou.
O tom, jaká silniční pravidla platí v Guatemale, nemám zdání, ale řidiči chicken busů jezdí jako o závod – podle toho, jak moc jim to dovolí (hodně špatně) udržovaná infrastruktura. Silnice jsou v této zemi v dost ubohém stavu a připravte se na to, že to bude hodně skákat. Možná se budete i bát o svůj život. Představte si serpentinu vedoucí z prudkého kopce dolů, silnice nemá žádné mantinely, žádné zábradlí ani svodidla, zkrátka nic. A vy jen z okýnka vidíte ten šílený sráz pod vámi, kde byste v tu ránu skončili, kdyby řidič, jedoucí na tyto poměry hodně velkou rychlostí, udělal sebemenší chybu. Když jsme se konečně dostali dolů, velmi jsem si oddychla, ale hned mě zmrazila představa, že to za pár dní budu muset absolvovat znovu nahoru. Měla jsem ale štěstí i při cestě zpět, a tak jsem si mohla dál dopřávat poznávání této úžasné země, která působí, jako by se tu zastavil čas.
Foto: Eva Ledecká, Pixabay
