Madrid je živel. Historie jeho existence sahá do 9. století před naším letopočtem, jeho jméno má arabské kořeny a už čtyři století se honosí titulem hlavního města temperamentního Španělska. Místní jej milují stejně jako turisté – to své si v něm najde totiž každý. Společně s Athénami má z celé Evropy nejvíce slunečných dní v roce, a proto je i spontánní víkendový výlet sem sázkou na jistotu. Vlažnější ráno volá po procházce po památkách. Po ranní kávě na sluncem zalitém hlavním náměstí Plaza Mayor, kde dělají ten nejlepší sendvič s kalamáry bocadillo de calamares, zamiřte ke královskému paláci. Královská rodina již od šedesátých let bydlí v méně okázalé rezidenci kousek za Madridem, palác uprostřed města je tak určen k ceremoniím a jedinečné sbírky rozprostřené napříč desítkami z jeho tří tisíců pokojů nabízí strhující průřez španělskou historií.
Neoddělitelnou součástí místní kultury je odpolední siesta, která mezi druhou a pátou hodinou odpoledne zavírá restaurace i obchody, v létě dokonce i poštu. Touto dobou je nejlepší vyrazit do nejkrásnějšího parku Madridu. Park Retiro je oázou klidu, na jeho jezeře se ospale projíždějí modré loďky, ve stínu pod stromem si místní užívají chvíle klidu. Impozantní skleněná struktura Palacio de Cristal uprostřed zeleně patří od konce 19. století k nejelegantnějším skvostům architektury Madridu a láká na výstavy i jen tak k obdivu. V parku Retiro se zastavte také u sochy padlého anděla Lucifera – na dramatičnosti jí přidává i skutečnost, že se nachází v nadmořské výšce 666 metrů.
Po chvilce odpočinku zamiřte na Gran Via za butikovými nákupy, prohlédnout si nejprestižnější býčí arénu na světě na Plaza de Toros nebo do muzea Prado za mistrnými kousky španělských, vlámských i dalších umělců. Dalším dobrým nápadem je procházka ulicemi populární čtvrti Las Letras, jejíž dlažební kostky jsou posety desítkami slavných citátů a žil zde i autor rytíře Dona Quijote Miguel de Cervantes. Zde si na chvilku sedněte na kávu – nebo rovnou na cavu, španělské šumivé víno, které se stává u milovníků bublinek stále populárnějším. Ten pravý španělský prožitek pro všechny labužníky totiž přichází se sklonkem dne a žádá si pořádnou dávku energie.
Ještě koncem minulého století byly nejlepší restaurace Madridu oděny do bílých ubrusů, vařilo se v nich podle tradičních receptů a z honosných dekantérů rozlévaly číšníci hostům archivní rioju. Dnes je místní špičková gastronomická scéna daleko uvolněnější a oplývá mimořádnou kreativitou. Jejím nejvýraznějším představitelem je Dabiz Muñoz.
Pod taktovkou extravagantního génia chutí s vyčesaným čírem vzniká v tříhvězdičkovém michelinském podnik DiverXO avantgardní umění, které staví konzervativní gastronomii na hlavu. Muñoz si až na hranici kontroverze hraje s chutěmi, texturami i samotným konceptem jídla naprosto nenapodobitelným způsobem. Jeho tribut sendviče se šunkou a sýrem, který mu v dětství připravoval tatínek ke svačině, je ultimátní fúzí filozofií comfort food a fine dinning. Hedonista z Madridu do svého degustačního menu, jehož chody hostům odhaluje až přímo u stolu a postupně, promítá své osobité zkušenosti s kulinářskými tradicemi z celého světa. Nejsilnější vliv má na jeho tvorbu japonská a peruánská kuchyně a výsledky freestyle aplikace jejich zákonitostí na španělské ingredience jsou dechberoucí. Každý chod vypráví určitý příběh a ve spojení s rafinovaným servisem vás DiverXO přiměje užívat si jídlo všemi smysly – až vám číšník ponese ke stolu metrovou sochu slona jako od Dalího, nedivte se, jste prostě v DiverXO, tady se může stát cokoliv.
Madrid je aktuálně domovem hned devětadvaceti restaurací s michelinskou hvězdou, přičemž výše otevřeně adorovaná DiverXO je jediná s jejich plným počtem, ale dalších pět podniků hrdě nese dvě hvězdy a třiadvacet hvězdu jednu. Ideální je nakombinovat zážitkovou degustaci v nich s návštěvou místních trhů. Pokud byste měli čas jen na jeden, ať je to Mercado de San Miguel v samotném centru města. Historickou budovu tady ovládá zcela současný ruch, který nekončí ani s pozdními večerními hodinami – naopak, po setmění to tady teprve ožívá. Dejte si kornout s vyhlášenými španělskými uzeninami, sendvič doslova nacpaný humrem v majonéze, čerstvé ústřice s kapkou citronu na stojáka, zauzený tuňákový tartar, řízné boquerones na váhu nebo jen tradiční smažené kalamárové kroužky. U sklenky vína si pak můžete v okouzlení udělat rešerši na ceny místních nemovitostí, protože se tady lze jen těžko vyhnout nutkavému pocitu, že jste právě našli místo, které potřebujete mít ve svém životě nastálo.
Někde na půli cesty mezi michelinskými hvězdami a hlasitými trhy jsou ale stovky dalších restaurací, ve kterých můžete ochutnat Madrid. Zajděte si na cochinillo asado, tedy pečené mléčné sele, do Sobrino de Botin, která se pyšní titulem nejstarší restaurace na světě. Maso zde opékají na ohni a ten tu prý od založení podniku v roce 1725 ještě nikdy nevyhasl. Za modernější gastronomií vyrazte do Sala de Despiece, restaurace vybudované na myšlence otevřené kuchyně, kde se menu zaměřuje na čerstvé maso a mořské plody, často v syrové podobě a jedinečných úpravách. Co se jídla týče, šlápnout v Madridu vyloženě vedle je těžké, větší výzvou je projíst se všemi jeho chutěmi, což vědí i sami Španělé – a právě proto mají tapas. Ochutnávat po malých talířcích vše, po čem gurmánské srdce prahne, můžete téměř všude, ulice Cava Baja je však svými tapas bary vyhlášená. Plátky sušené šunky jamón pro vás odřežou přímo z kýty zavěšené od stropu téměř v každém podniku. K nim dostanete olivy, artyčoky, camembert, ale i langustýnky nebo mořské sasanky.
Kapitolu samu pro sebe představuje ve foodie identitě Madridu tortillu española, jednoduché a přitom dokonalé spojení brambor, vajec a olivového oleje – někde s cibulí, někde bez ní a mnohdy i s nějakou prémiovou ingrediencí navíc. Neopouštějte Madrid bez toho, abyste ochutnali, jak ji připravují v Casa Dani na trhu Mercado de la Paz. Chodí sem na ni kolem poledne turisté, madridští businessmani, studenti i důchodci. Stejně skvělou tortillu jako v Casa Dani ale připravují i v bistrech Pez Tortilla – po Madridu jich najdete hned pět – doporučujeme pobočku na strategicky umístěné ulici Cava Baja, o níž byla řeč výše. Jde o bohémské podniky, kde si pro jídlo musíte dojít k pultu a na stůl si vystát frontu, ale po prvním soustu budete rádi, že jste to udělali – a když už tady máte stůl, nepouštějte ho jen tak z ruky. Tortilly tady připravují v různých sezonních úpravách, třeba s brie, chřestem nebo lanýži. To je potřeba ochutnat, ne?
Snoubení jídla se sklenkou vína či koktejlem je milá kulturní povinnost, která nabírá na obrátkách před soumrakem a mnohdy nekončí ani s východem slunce. Možností nabízí noční Madrid nepřeberně – střešní bary s výhledy na město, jako je Picalagartos, nekonvenční mixologické chrámy požitků jako Salmon Guru, podzemní avantgardu s tanečníky flamenca… Za skvělými víny od malých vinařů zamiřte do Bendita, do Sala Juglar zase na vychlazenou sklenici madridského piva Mahou, ke kterému tady každý večer servírují jinou živou hudbu světového formátu. Nebo je libo poctivý old fashioned? V Bar Cock je míchají už od roku 1921. A také nezapomeňte na obdobu oblíbené sangrie tinto de verano, místní jedinečný vermut nebo gin & tonic, který si Španělé vypiplali do posledního detailu. Není divu, že jsou madridské noci nekonečné.
Každá čtvrť Madridu má svůj osobitý charakter – od turistické Sol přes noblesní Salamancu a multikulturní Lavapiés až po alternativní Malasañu a Chueccu v srdci nočního veselí. Ať už se ubytujete v kterémkoliv z madridských barrios, najdete tady možnosti hotelového pohostinství v duchu elegance a perfektních služeb. Jedno místo je ale výjimečnější než všechna ostatní. Obklopen kulturou a historií, v oblasti známé jako ‚zlatý trojúhelník umění‘, v těsném sousedství Museo Nacional del Prado, najdete legendární Mandarin Oriental Ritz Madrid. Na jaře roku 2021 znovu otevřel své brány po tři roky trvající rekonstrukci. Původní hotel byl otevřen už v roce 1910 za podpory krále Alfonse XIII., který byl motivován jasnou vizí – zhmotnit na jediné adrese v Madridu to nejlepší, co zažil během svých cest po Evropě, v podobě palácového hotelu hodného vkusu aristokracie. Stal se proto hlavním akcionářem nově založené společnosti Ritz Development Company, která odkoupila prostory někdejšího divadla. Realizace pak probíhala pod osobním dohledem hoteliéra Césara Ritze, který nechal nejprestižnější apartmá hotelu – Royal Suite – umístit do prvního poschodí, aby nejvzácnější hosté nemuseli zdolávat schody. Kromě členů královské rodiny jeho komfortu využíval třeba Yves Saint Laurent nebo Frank Sinatra.
Hlavní roli při mimořádně citlivé obnově historické budovy sehrál španělský architekt Rafael de La-Hoz, pravou rukou mu bylo francouzské designérské studio Gilles & Boissier. Společně věnovali každému ze 153 elegantních pokojů, včetně 53 apartmá, tu nejvyšší péči a podařilo se jim uchovat génia loci, kterým toto místo oplývá. K jeho vyjádření tvůrcům pomohl italský mramor, kterým jsou obložené koupelny, nebo štědré využití kůže z Cordoby na čalounění nábytku. Jakmile do perfektně naaranžované scény zapadl servis ve stylu Mandarin Oriental, začala se psát nová kapitola kultovní adresy Plaza de la Lealtad 5.
S pěti gastronomickými podniky pod jednou střechou, na něž dohlíží šéfkuchařská superstar Quique Dacosta, hotel aspiruje na jeden z kulinářsky nejinovativnějších ve své řadě. Důkazem budiž dvouhvězdičková restaurace Dessa, klenot hotelu. Pro uvolněnější posezení skvěle poslouží Champagne bar situovaný ve vzdušném prostoru pod velkolepou skleněnou kopulí, kde si můžete vybrat z mnoha druhů šampaňského včetně ročníkových i archivních a k němu si dát třeba kaviár Beluga Tsar Impérial nebo ústřice a zapomenout na svět okolo. Život umí být krásný. Více informací o destinaci najdete na spain.info.
Foto: Archiv Luxury Travel Digest se svolením, Unsplash
