Podle legendy za to mohl ďábel, jenž nechal postavit most pod vesnicí Göschenen. Vesničané mu za to údajně museli slíbit, že pekelníkovi obětují duši první bytosti, která přes něj přejde. Horalé ale chtěli nad ďáblem vyzrát, a tak vyslali na most kozu. Lidská troufalost ďábla rozlítila a jako odpověď na ni chtěl most zničit. Jenže vesničanka z Göschenenu do kamene vyryla kříž, jehož se ďábel dotknout nemohl. Od té doby stojí most a s ním i povalený obří balvan na cestě mezi Göschenenem a Andermattem. Dokud byl Andermatt přístupný jen z východu přes průsmyk Oberalppass, náležel ke kantonu Graubünden, po zpřístupnění ze severu připadl do kantonu Uri.
S Gotthardským průsmykem došlo k otevření cesty přes Alpy dostavníkům a Andermatt byl posledním osídlením před nutným stoupáním do hor. Rychle proto získal na popularitě jako přepřahací stanice a lázně. Štěstěna se však vyčerpala v roce 1881, kdy byl otevřen Gotthardský železniční tunel. Dostavníky nahradily vlakové spoje a z Andermattu se rázem stalo město duchů. Ty záhy vystřídala armáda a bohem zapomenutá alpská vesnice s ní spojila svůj osud na dalších sto let. Švýcarsko sice je neutrální zemí, neutralita ale neznamená pacifismus. Ještě před třiceti lety mělo Švýcarsko jednu z největších armád v Evropě a hory jsou tady prošpikovány vojenskými zařízeními. Je fascinující, jak mohutné opevnění dokázali Švýcaři v horách vybudovat. Bylo mnohem rozsáhlejší a vybavenější než jakékoli jiné v Evropě, včetně Siegfriedovy či Maginotovy linie, o česko-slovenském opevnění ani nemluvě. Rozdíl je také v době vzniku a využití. Zatímco stavby ve Francii, Belgii, Německu či u nás vznikaly pouze za druhé světové války a před ní, Švýcaři začali již koncem 19. století a neskončili s jejich údržbou dodnes.
Andermatt znamená v lokálním dialektu “na louce”. V hlubokém ledovcovém údolí si vesnička dlouho žila svým ospalým tempem, to se ale změnilo s příchodem egyptského developera a hoteliéra Samiha Sawirise, který zde vycítil turistický potenciál. Sawiris se z Andermattu rozhodl vybudovat konkurenci pro Svatý Mořic či Gstaad. „Když jsem poprvé přijel do Andermattu, objevil jsem uprostřed Alp autentickou horskou vesnici a byl jsem unesen nejen Andermattem, ale celým údolím,“ vzpomínal Sawiris na osudové setkání v roce 2005.
Pro sportovně založené duše je v Andermattu ideální volbou Radisson Blu Hotel Reussen připomínající grandhotely 19. století, v nichž hosté hledali úkryt před nepřízní počasí. Dnešní Radisson, který asociace švýcarských hoteliérů Hotellerie Suisse ocenila jako hotel stvořený pro zimní sporty i cyklistiku, je maximálně komfortní base camp pro vaše dobrodružství. Nabízí 244 pohodlných pokojů, suit a rezidencí z přírodních materiálů dokonale harmonizujících s okolím. Spun je rétorománský výraz pro lžíci a jmenuje se tak i hotelová restaurace, jejíž menu se opírá o nejlepší regionální produkty s italskými, francouzskými a rétorománskými vlivy.
To, že je Andermatt skvělým lyžařským střediskem, asi nikoho nepřekvapí. Po investicích v řádech milionů dolarů se ovšem stal s osmnáctijamkovým golfovým hřištěm i celoroční turistickou destinací. Stejně jako v případě zimních sportů je i golfová sezona v rukou počasí. Obvykle se otevírá začátkem dubna a poslední odpal míčku probíhá na konci října. Andermatt, o němž Johann Wolfgang Goethe prohlásil, že je pro něj ‚nejkrásnějším a nejvíce fascinujícím regionem‘, také leží na trase švýcarské vlakové legendy, Glacier Expressu. Může tak být jednou ze zastávek při vaší cestě v nejpomalejším rychlíku světa, abyste si sami ověřili, zda měl slavný literát pravdu. A měli byste vědět, že Glacier Express nabízí také třídu Excellence Class, kde vám bude po dobu jízdy k dispozici concierge. Postará se o vaši spokojenost s pětichodovým menu a stejně tak bude připraven odpovídat na zvídavé otázky ohledně zajímavostí na trase.
Autor: Barbora Slavíková Literová, Zdroj: Archiv, My Switzerland, Piltus-Bahnen AG, DDO
