Tuk-tuk, tříkolka s motorem, představuje jednu z nejrozšířenějších forem dopravy v thajských městech. Stejně tak jsou ale rozšířené podvody, kterých se dopouští jejich řidiči. Ti například často nabízí turistům, že je za málo peněz dovezou k nějaké atrakci či na nákupy. Jenže cestou zastaví úplně jinde, například u obchodu, od kterého dostanou provizi za to, že přivezli potenciální zákazníky. Jedná se přitom o obchody, které nabízí předražené zboží, například obleky nebo šperky. Obchodníci samozřejmě vyvíjí nátlak, aby si u nich turisté něco koupili. A řidič tuk-tuku si pak řekne o nemalé peníze, ačkoliv zákazníky odvezl úplně jinam, než chtěli.
Podvodů se dopouští i řidiči lodí nebo cestovní agentury. Řidiči nebo průvodci turistům tvrdí, že atrakce, které chtěli navštívit, jsou zrovna zavřené. Vymyslí si přitom nějaký důvod, proč tomu tak je, například že přijede thajský král a probíhají přípravy na tuto událost. Pak jim nabídnou, že je odvezou na jiné místo, často opět k obchodu, který jim za to dá provizi. Přimějí tím turisty, aby se vydali do míst, kam původně vůbec nechtěli, a samozřejmě si za to opět účtují nemalé částky.
Znáte to. Jste na cestách, dáte se do řeči s náhodným kolemjdoucím. Někdy si padnete do noty a zajdete třeba na pivo. Jenže v Číně se může za zdánlivě nevinným small talkem skrývat podvod. S tím rozdílem, že Číňané nezvou turisty na pivo, ale na čaj. Jenže jakmile turista s místním doklábosí a dopije čaj, přistane mu na stole účet, jehož suma mnohonásobně převyšuje cenu za vypitý čaj. Rozpoznat přitom dopředu, o co se vlastně jedná, je těžké. Podvodníci se snaží být co nejvíc sympatičtí, často se navíc jedná o pěknou slečnu, která cílí na muže. Záminky pro zapředení rozhovoru jsou různé. Může třeba tvrdit, že studuje angličtinu a potřebuje si ji procvičit. Nebo čínský podvodník nejdříve požádá, aby ho cizinec vyfotil u památky. A pokud si říkáte, proč okradený turista za předražený čaj zaplatí, je to jednoduché. Buď je mu trapné handrkovat se před novým „kamarádem“ o penězích, nebo se doprovod z podniku dávno nenápadně vytratil.
U chrámů či v blízkosti jiných památek na Bali postávají místní, kteří se představí jako průvodci, a nabízí turistům komentovanou prohlídku památky zdarma. Jenže na jejím konci si tito samozvaní průvodci řeknou o nemalý příspěvek, který je těžké odmítnout. Proto raději prohlídku s místním odmítněte a vyhledejte oficiálního průvodce s licencí.
Pozor byste si měli na Bali dát i na předražené taxíky. Ověřenou společností s dobrou reputací je Bluebird taxi, jenže na ostrově se v poslední době objevují také falešné taxíky s tímto názvem, které však společnosti nepatří. Řidiči těchto podvodných taxi na konci jízdy požadují mnohem vyšší částku, než na které byli se zákazníky domluveni. Prozradit je může například to, že na sobě nemají oficiální uniformu společnosti.
Ve Vietnamu vás snadno okouzlí pouliční prodejci, kteří na svých ramenou balancují košíky s ovocem. Je přirozené, že si je turisté začnou fotit. Prodejci ochotně pózují, jenže po vyfocení začnou vyžadovat finanční odměnu. Nebo ovoce při focení nakrájí a zapózují s ním, načež turistům tvrdí, že když ho kvůli nim rozkrájeli, musí si ho od nich koupit. Tento trik je rozšířený především v hlavním městě Hanoji.
Při procházce Manilou často narazíte na koňské povozy. Jenže i ty bývají součástí podvodu. Někdy řidič pobídne turisty, aby se usadili, vyhne se otázce na cenu a rovnou zahájí projížďku. Na konci si řekne o vysokou částku. Pokud se turisté začnou bránit, řidič začne být agresivní, mluví nahlas a rozzlobeně a rozčileně gestikuluje, čehož se cizinci zaleknou a radši zaplatí, aby se vyhnuli problému a neztrapňovali se na veřejnosti. Pokud přeci jen řidič koňského povozu řekne cenu už na začátku, na jejím konci turistům oznámí, že se jednalo pouze o nástupní taxu, a cenu zmnohonásobí. Turisté by se tak ještě před nastoupením do povozu měli napevno domluvit na konečné částce a dát řidiči jasně najevo, že to je maximum, které jsou ochotni zaplatit.
Foto: Pixabay, Unsplash